ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Miloslav Klinger (10. 1. 1922 – 5. 7. 1999) byl významnou osobností českého sklářství. Svou sklářskou dráhu započal v učebním oboru skleněných figurek u firmy Josefa Kleinerta. Pokračoval na Odborné sklářské škole v Železném Brodě, kde se učil u profesora Jaroslava Brychty a dílenského učitele Jana Stuchlíka. Následně zamířil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1942–1948), kde studoval v ateliéru skla pod vedením profesora Karla Štipla. Již v roce 1947 začal externě vyučovat modelování hutních figurek na sklářské škole v Železném Brodě.
Na konci 60. let však do jeho života zasáhly politické události. Po veřejném vystoupení z KSČ byl perzekvován – i když zůstal podnikovým výtvarníkem, jeho tvorba a účast na výstavách byly omezeny. Přesto se nevzdal.
Od roku 1980 bojoval s Parkinsonovou chorobou, která mu nakonec znemožnila pokračovat v umělecké činnosti.
Tvorba a profesní dráha
Většinu svého tvůrčího života spojil s Železnobrodským sklem, kde po ukončení studií od roku 1950 působil jako výtvarník ve vývojovém středisku. Vytvořil první kolekci foukaných a modelovaných váz, popelníků a misek ve školní huti.
Významného uznání dosáhl v roce 1959 na výstavě v Moskvě, kde jeho plastika Volavky vzbudila mimořádný ohlas. V témže roce obdržel vyznamenání Za vynikající práci a později se stal – jako první československý sklářský výtvarník – laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda.
V letech 1963–1966 zastával funkci ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Aktivně se účastnil mezinárodních výstav, například v Benátkách, Chicagu, Erfurtu, Mnichově, Los Angeles, Londýně či Káhiře.
Miloslav Klinger zanechal nesmazatelnou stopu v českém sklářství, přičemž jeho vliv sahá od poloviny 50. let až po konec 70. let. Jeho díla jsou součástí sbírek nejen v České republice, ale také v Benátkách, Coburgu, Düsseldorfu, Singapuru, Torontu a dalších světových městech.
Jeho inovativní přístupy a experimenty s novými výrobními postupy inspirovaly další generace sklářů. Už v 60. letech se zabýval zatavováním listrů a stříbrných fólií do skla – technikami, které jsou dnes často prezentovány jako moderní novinky. Neméně výrazné jsou jeho tesané skleněné objekty v podobě rukou a ženských postav.
